Otázka střídavé péče

Ohledně střídavé péči rodičů stále nepanují napříč veřejností jednotné názory. Odpůrci kritizují nejistotu, kterou v dětech vyvolává stěhování mezi dvěma domovy, zatímco zastánci kladou důraz na důležitost rolí obou rodičů v životě dítěte, kterou mohou plnohodnotně zastat pouze při péči stejného rozsahu. 

Rozhodovací praxe Ústavního soudu

Ústavní soud patří dlouhodobě mezi ty, kteří střídavou péči rodičů preferují, neboť tento model péče, ať již v rovnoměrné, či nerovnoměrné podobě, může jako jediný zajistit rovnocenné postavení rodičů tím, že se žádný z nich pak nemůže opírat o větší „oprávnění“ k dítěti, mylně pramenící z výlučné péče jednoho z rodičů. Obavy odpůrců se pak snaží rozptýlit odkazem na různé odborné studie, které prokazují, že pro dítě není škodlivá ani tak střídavá péče rodičů, neboť dítě je na péči obou rodičů z dob vedení společné domácnosti přivyklé, jakož spíše konfliktní situace, která mezi rodiči po ukončení jejich partnerského soužití panuje a kterou dítě velice intenzivně vnímá. 

Aby sjednotil rozhodovací praxi soudů ve vztahu k poměrům nezletilých, vytvořil Ústavní soud kritéria, která musí obecné soudy vzít při svém rozhodování v úvahu, a sice 1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a osobou usilující o jeho svěření do péče; 2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče dané osoby; 3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho bezproblémový vývoj a jiné potřeby; a konečně 4) přání dítěte. 

V projednávaném případě Okresní soud v Opavě svěřil nezletilého chlapce do výlučné péče matky s odkazem na útlý věk (v době rozhodování mu byly tři roky), citové navázání na osobu matky a stabilitu prostředí, a to i přesto, že v průběhu dokazování bylo zjištěno, že je to také otec, kdo má dostatečné podmínky pro péči o nezletilého, je schopen se o chlapce postarat, chlapec je na pobyt u otce dlouhodobě zvyklý a má k němu silný a pozitivní citový vztah. Proti tomuto rozhodnutí se otec odvolal a Krajský soud v Ostravě, jakožto soud odvolací, rozhodnutí okresního soudu potvrdil. 

Nález Ústavního soudu

V citovaném nálezu Ústavní soud obecným soudům vytýkal nedostatečné odůvodnění ve vztahu ke střídavé péči rodičů s tím, že v daném případě jako překážka střídavé péče neobstojí pouhé konstatování věku či vzdálenost rodičů a na obecné soudy apeloval, aby se při svém rozhodování o péči o nezletilé vyvarovaly paušálních argumentů proti střídavé péči, jako je právě útlý věk dítěte, stabilita výchovného prostředí, adaptační náročnost střídání, špatná komunikace rodičů, vzdálenost bydlišť rodičů, pracovní vytíženost jednoho z rodičů, pomoc příbuzných s péčí o dítě či odmítavý postoj psychologů, má-li dítě pozitivní vztah k oběma rodičům, jejichž výchovné kompetence jsou srovnatelné. 

Závěr

Naplňují-li tedy oba z rodičů všechna kritéria, která musí obecné soudy vzít v úvahu při rozhodování o úpravě výchovných poměrů, podobnou měrou, je pak jejich střídavá péče o dítě presumována. Tuto presumpci lze vyvrátit pouze za pomocí pádných, náležitě objasněných a vysvětlených důvodů, majících oporu v ochraně nejlepšího zájmu dítěte.

A jaký je Váš názor na střídavou péči rodičů?