Institut nepominutelných dědiců

Institut nepominutelných dědiců je v právu hluboce zakořeněn a sahá až do dob římského práva. Římané se totiž často potýkali se situacemi, kdy rodič byl oblouzněn láskou ke svému partnerovi natolik, že mu vše po své smrti zanechal a své děti nechal zcela bez prostředků. Takovýto stav považovali římští právníci za nespravedlivý, a proto zavedli právo nepominutelných dědiců na povinný díl. 

Nepominutelnými dědici se tak rozumí děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci, kterým náleží z pozůstalosti tzv. povinný díl. Tento povinný díl nelze nepominutelnému dědici zkrátit, pokud se ho výslovně nevzdal, nebo nebyl vyděděn, musí také zůstat zcela nezatížen. Právo na povinný díl má nepominutelný dědic, který byl vyděděn neplatně, byl zůstavitelem opomenut za současného naplnění dalších podmínek, které si představíme v rámci vydědění, odmítl dědictví s výjimkou povinného dílu, nebo dostal méně, než stanoví zákon. Nepominutelný dědic pak nemá právo na podíl z pozůstalosti, ale jen na peněžní částku odpovídající hodnotě povinného podílu.

Jak je velký povinný díl nepominutelného dědice?

Pokud hovoříme o nezletilém dědici, pak přestože zůstavitel pořídil závěť či uzavřel dědickou smlouvu, ve které mu nic nezanechal, musí se mu z pozůstalosti dostat alespoň tolik, kolik činí ¾ jeho zákonného dědického podílu, u zletilého dědice je to pak ¼. 

Vezmeme-li si kupříkladu zůstavitele, který na základě pořízené závěti odkázal veškerý svůj majetek v hodnotě 3.000.000,- Kč své manželce, přestože má dvě děti, jedno zletilé a druhé nezletilé, pak je povinný díl nezletilého dědice představen částkou 750.000,- Kč a zletilého dědice částkou 250.000,- Kč. Pokud by totiž zůstavitel nezanechal závěť, dědili by manželka a dvě děti v rámci první zákonné dědické třídy rovným dílem a každému by tak náležel dědický podíl v částce 1.000.000,- Kč. 

Vydědění nepominutelného dědice

Za určitých okolností má zůstavitel právo svého nepominutelného dědice vydědit, což znamená, že jej může z dědění zcela vyloučit, nebo jeho právo na zákonný dědický podíl zkrátit. 

Nepominutelného dědice tak může zůstavitel vydědit za předpokladu, že mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, neprojevuje o něj opravdový zájem, jaký by projevovat měl, byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze, nebo vede trvale nezřízený život. Účinky vydědění se pak vztahují i na potomky nepominutelného dědice, ledaže zůstavitel projeví jinou vůli. Pokud se však vyděděný dědic smrti zůstavitele nedožije, dědí jeho potomci. 

Vydědit může zůstavitel také toho z nepominutelných dědiců, který je tak zadlužen nebo si počíná marnotratně, že je zde obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl. V takovém případě povinný díl připadne potomkům nepominutelného dědice. 

Nepominutelný dědic je vyděděn také tehdy, pokud zůstavitel tohoto sice výslovně nevydědil, ale po smrti zůstavitele se prokáže zákonný důvod jeho vydědění. Nevýhodou neuvedení žádného důvodu pro vydědění je fakt, že pokud bude vyděděný nepominutelný dědic v rámci dědického řízení prohlašovat, že neexistuje žádný důvod vydědění, bude na ostatních dědicích, aby prokázali, jakého konkrétního jednání se vyděděný potomek vůči zůstaviteli dopustil. Naproti tomu za situace, kdy zůstavitel přesně vyjádří důvod, pro který se rozhodl potomka vydědit, bude na tomto vyděděném potomkovi, aby žalobou uplatnil své právo na dědictví a pokusil se vyvrátit tvrzení, která proti němu zůstavitel v listině o vydědění uvedl. Vydědit lze také nezletilého potomka.

Prohlášení o vydědění

Zákon ve vztahu k prohlášení o vydědění uvádí, že jej lze učinit, změnit, či zrušit stejným způsobem, jakým se pořizuje nebo ruší závěť, přičemž může být učiněno buďto samostatně, nebo jako součást závěti. Stejně jako závěť, může být prohlášení o vydědění zařazeno do Evidence právních jednání pro případ smrti vedené 

Notářskou komorou ČR. Aby vydědění bylo platné, musí v něm být jeho důvod dostatečně podrobně odůvodněn, aby se předešlo jeho zneplatnění, současně důvod vydědění musí existovat již v době sepisování prohlášení. Jinými slovy, není možné psát prohlášení o vydědění tzv. preventivně ve smyslu: ,,Pokud o mě nebude syn ve stáří pečovat a navštěvovat mě, vydědím jej.“

Dědická nezpůsobilost

Přestože se dědická nezpůsobilost může velmi podobat vydědění, nejedná se o totéž. Dědická nezpůsobilost se totiž může týkat kteréhokoliv z dědiců, naproti tomu vydědění se vztahuje pouze k dědicům nepominutelným. Dědicky nezpůsobilým se dědic stává automaticky při naplnění jednoho ze zákonných důvodů a není zapotřebí žádného jednání, či dokonce vědomosti, zůstavitele. 

Zatímco u vydědění dochází k zániku jeho účinků zničením prohlášení o vydědění, dědickou nezpůsobilost může zůstavitel dědici výslovně prominout, ale nelze to jen dovozovat z jednání zůstavitele. Vydědění se může vztahovat i na potomky vyděděného, což je u dědické nezpůsobilosti vyloučeno. A konečně dědická nezpůsobilost vylučuje dědice z celého pozůstalostního řízení, zatímco vydědění se může vztahovat i jen k části dědického podílu.

A kdy je tedy dědic nezpůsobilý dědit? 

Jedním z důvodu je dopuštění se činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu, či zavrženíhodného jednání proti poslední vůli zůstavitele (například zničení, zfalšování, zatajení závěti, nebo naopak přinucení zůstavitele závět sepsat). Nezpůsobilý je také zůstavitelův manžel, který se vůči němu dopouštěl domácího násilí a probíhá-li v den zůstavitelovi smrti řízení o rozvod jejich manželství zahájené na zůstavitelův návrh. A konečně je nezpůsobilý dědit rodič po svém dítěti, pokud byl rodičovské odpovědnosti zbaven.