Úvod

Za situace, kdy dojde k rozvodu manželství (mnohdy však i pokud k rozvodu nedojde), vyvstane otázka styku nejen rodičů, ale i dalších příbuzných s dětmi. 

Všichni si jistě uvědomují, že oba rodiče mají právo stýkat se se svými dětmi, ať již bude rozhodnuto o péči o ně jakkoli. Ne každý však již ví, že právo stýkat se s dítětem mají i další osoby s tímto dítětem příbuzné (prarodiče, tety, bratranci, atd.), čemuž samozřejmě odpovídá i právo dítěte se s těmito příbuznými stýkat.

Právní úprava

V předchozí právní úpravě (v zákoně o rodině) nebylo explicitně zakotveno ustanovení, které by soudu umožňovalo upravit styk s dítětem i jiné osobě než rodiči, prarodiči či sourozenci. Dnes však již máme tuto úpravu širší.

Právo na styk dítěte s příbuznými, ale i dalšími osobami, upravuje ust. § 927 občanského zákoníku. Toto zákonné ustanovení zakotvuje právo příbuzných, ale i dalších osob společensky blízkých dítěti se s tímto dítětem stýkat. Podmínkou však je, že dítě má k těmto osobám citový vztah (který je oboustranný), a to nikoli pouze přechodný. Druhou podstatnou podmínkou je, že by nedostatek styku dítěte s touto osobou pro dítě znamenal újmu. 

Z výše zmíněného tedy vyplývá, že za předpokladu, kdy je zde citový vztah mezi dítětem a další osobou a dítěti by vznikla újma, pokud by ke styku nedocházelo, měli by rodiče (a další osoby) tento styk v přiměřeném rozsahu umožňovat.

Kdo má tedy právo na styk s dětmi?

Nejedná se přitom toliko o blízké příbuzné (prarodiče, sourozence), může se jednat i o příbuzné vzdálenější či dokonce osoby, které nemají s dítětem žádný příbuzenský vztah, přesto jsou si s dítětem blízké. Příkladem takto blízké osoby může být bývalý druh matky, který dítě vychovával, dítě tohoto bývalého druha, apod. Může se však jednat i o další osoby, které bychom si často s právem na styk s dítětem nespojili. Lze si tak jistě představit, že si dítě vytvoří blízkou sociální vazbu či vztah s přáteli rodičů, sousedem, vychovatelkou v kroužku, apod.  

Je zřejmé, že vůle stýkat se, musí být na obou stranách. Tedy jak na straně dítěte, které má k druhé osobě citový vztah, tak na straně této druhé osoby. S tímto pracuje i výše zmiňované ustanovení zákona, když je v něm uvedeno: „Také dítě má právo se stýkat s těmito osobami, pokud tyto osoby se stykem souhlasí.“

Možné problémy

Nutno také zmínit, že skutečnost, že je někdo blízkým příbuzným dítěte, nemusí nutně znamenat, že bude naplňovat výše uvedené podmínky. Existenci a dlouhodobost citového vztahu je vždy potřeba zkoumat v každé konkrétní situaci. Stejně tak je potřeba zjišťovat, zda by skutečně docházelo k újmě dítěte, pokud by se styk nerealizoval.

Styk příbuzných s dítětem je biologicky přirozený a běžný a ve většině případů k němu bude docházet bez nutnosti zásahu soudu či jiných orgánů. Pokud však domluva není možná, je namístě kontaktovat příslušný OSPOD, případně se také obrátit na soud, aby upravil styk s nezletilým dítětem.